Historie skupiny Názor sahá někdy k podzimu roku 1996. Tehdy se sešli dva spolužáci z jedné střední školy ve Žďáře nad Sázavou (Aleš Blažíček - Hugo, Ivan Kratochvíl - Ucho) a dva spolužáci ze střední školy v Havlíčkově Brodě (Vladan Latzka - Laci, Víťa Dohnal - Víťa). Sraz se uskutečnil v krušovické hospodě ve Žďáře. Už si moc nepamatuju detaily, ale myslím, že jsme se snažili domluvit co budeme hrát a kdo na co (i když jak se později ukázalo nikdo neuměl na nic) a domluvili jsme si první zkoušky. Prej, že by se mohlo hrát ve Velké Losenici, kde zkoušela nějaká neznámá stará, prohnilá a červotočem prožraná ALMARA a Víťa že to zařídí. První zkoušky byl ulítlej zážitek. Když jsme “hráli”, museli jsme u toho pořád pít pivo, protože jinak to nešlo. Později se z toho stala nutná tradice. Pamatuju se jak jsme neměli už co pít a Lacimu zachutnal J.A.R. Dopadlo to většinou tak, že jsme pogovali po celé zkušebně a odjížděli totálně vyřízený. Do Losenice navíc bylo špatný spojení a vlak asi 3 km pěšky. Takže někdy jsme jezdili autobusem, ale většinou jsme se ještě plazili na vlak, vzácně nás někdo odvezl dokonce i autem.

Postupně ale s chaosu nějak vzniklo asi 5 písniček, který jsme zahráli na našem prvním vystoupení, které se konalo o půlnoční přestávce zábavy zmiňované Almary a “plesnivýho” Knedlíku (Knedlík byla kapela, která zkoušela ve stejném domě jako my, ale v jiné části - v té, která byla víc plesnivá - proto asi Knedlík). Mám takovej divnej pocit (jako tenkrát před tím hraním? no to je jedno) že to bylo o Vánocích. To byla bomba. Nikdo si nemohl lepší začátek kariéry ani představit (Já jsem si teda neuměl představit ani co budu hrát). Na té akci bylo tenkrát docela dost lidí. O to lepší zábava to byla, když se Laci při pogování u jedné písničky (už nevím u který) srazil s Alešem a “trošku” úplně si rozladil svou super kytaru (Diamantku). Já jsem byl tak nervózní, že jsem ani nemohl promluvit a ruce jsem měl úplně jak kus ledu. Ještě jsem zapomněl, že většina z nás ani neměla vlastní nástroje natož ještě komba a zesáky a už vůbec ne mikrofon (mimochodem co to je?) - vlastně ten jsme měli. Byl udělanej ze šumáku (a taky pěkně rychle vyšuměl - většinou dřív než my) ve kterým byly mikrofony ze sluchátek. Akorát Laci měl nějaký svý efekty a dokonce i kombo. Vždycky jsme na něj koukali jako na nějakýho mar´tana. Ale to vůbec nevadilo. První akce tedy dopadla vcelku dobře. Přežili jsme to a nikdo po nás ani neházel půllitry.

Zapomněl jsem se taky zmínit, že my tři (Já-Ivan, Laci a Víťa) už jsme v té době pracovali a jedinej Aleš chodil za nějakou strašně chytrou školu ve Žďáru, kde pořád (blbouni) mysleli, že ho možná i něco naučí. Nakonec to stejně zabalil. Ale ne tak NÁZOR.. To byl taky asi jeden z důvodů proč Kapela nějak fungovala a zkoušela až do jara následujícího roku pořád v Losenici. Ale pořád zbývalo míň a míň času a taky jsme si lezli pěkně na nervy a čím dál víc chlastali. Když se na to dívám teď, trošku z odstupem tak kupodivu písničky, který jsme během tý “divný doby” zkoušeli a hráli měly obrovskou vnitřní sílu, jiskru a byly dost zajímavý. Tady se taky musím přiznat, že ze začátku jsem moc nejezdil na zkoušky (spíš vůbec), protože se mi nechtělo a bylo to daleko. Takže to co jsem neuměl, jsem potom neuměl ještě líp. Postupně mě to ale začalo docela bavit a nakonec celý pohltilo. Teď už jsem věděl že není úniku (tady trošku kecám).Mezitím vším mě ještě někde vypadl nás opravdový první koncert, který se uskutečnil v dost brutálně zapadlý hospodě u Svaté Anny(sakra bylo to tak nebo to bylo někde na Marsu, já už nevím) v Pohledu u Havlíčkova Brodu. Hráli jsme společně s kapelou Dechová Cvičení, která to celé zorganizovala a nás pozvala. Tolik lidí, kolik nakonec přišlo(asi 80) jsem pak na našem koncertě dlouho neviděl. Vlastně jsem si pak dlouhou dobu myslel, že už jich nikdy víc nepřijde Nacpaly se do té malinké místnůstky, které uprostřed vévodil jakejsi námořnickej sloup omotanej lasem, takže nás trošičku schovával (ale to bylo jenom dobře). První písničky jsme hrály něco od Nirvany a bubnoval Laci. Pak už jsme pokračovali svou vlastní tvorbou. Myslím, že jsme měli opravdu úspěch, protože se při pogování rozbila žídle a lustr. Dokonce tam Aleš potkal nějakýho chlápka který se vydával za redaktora Big Bengu. Jestli to tak opravdu bylo nikdo neví. Ptal se na naše jména a byl tak nadšenej, že o nás chtěl něco napsat (to jsem se dozvěděl od Aleše až někdy po koncertě). My jsme si z toho dělali akorát prdel a tenkrát vůbec nikdo z nás nevěděl o co jde a co se dá získat a co ztratit. Nadiktovali jsme mu teda nesmyslný jména při kterejch jsme se váleli smíchy. No třeba jsme mohli bejt už dávno slavný.(Ale to stejně jednou přijde).

Vypadalo to tedy nadějně, ale někdy pak v létě, když jsme byli domluvení na společné akci (opékání kuřat) jsme já a Víťa nepřišli(už nevím přesně proč). Aleš se pak naštval a urazil(to on dělá často, rád a baví ho to) a společně s Lacim přibrali do kapely Melouna a Vaška a začali hrát bez nás. Dlouho to tak, ale nevydrželo protože asi někdy po prázdninách jsme se domluvili, že si aspoň ty naše společné písničky nahrajeme na kazetu. A když nahrajeme tak ať to stojí za to..Takže jsme se domluvili, že pojedeme někam do studia. Vybrali jsme si Havl Brod a studio Mega Sound (no studio – prostě garáž vycpanou platama). Začali jsme spolu zase zkoušet. Té nahrávky si teď ceníme asi nejvíc. Jednak proto, že byla naše první(zároveň poslední v téhle sestavě)a bylo to pro nás něco novýho, ale taky pro ty vzpomínky a výslednej zvuk, kterej nahrávka dostala. Tenkrát jsme do toho přenesli asi nejvíc pocitů, vzteku, energie, nálad a názorů. Album jsme nahráli za víkend, přesněji mezi 24.-26.12. 1997. Pojmenovali jsme ho podle jedné písničky, která je na tom albu – NEVÍME PROČ (a my to skutečně nevěděli). Demo obsahuje 12 písniček:

1. Intro, 2. Hladovci, 3. Kosa, 4. Nevíme proč, 5. Jako v kleci, 6. Sprint s příchutí citronu, 7. Pausa, 8. Seš Slaboch, 9. Úplně mimo, 10. Včerejší den(jdi do hajzlu), 11. Bezejmenná, 12. Jen s tebou. Tohle demo jsme nahráli ve složení Ivan Kratochvíl – basa, Aleš Blažíček – kytara, zpěv, Vladan Latzka – kytara, zpěv, Víťa Dohnal – bicí. Ještě ten rok 27.12.1997 jsme uspořádali křest, který se konal v hospodě ve Velké Losenici. Pozvali jsme si na hostování dokonce jednoho houslistu. Po tomhle koncertě jsme začali znovu hrát v tom složení v jakém jsme nahráli demo. Po nějaké době jsme ale přišli o Víťu(bubeník), který už neměl na zkoušky čas.

Teď trochu zrychlím sled událostí, takže: Po nějaké době jsme nahráli druhé demo (která stálo úplně totálně za hovno hlavně kvůli zvukaři ze studia "Mega Sound" v HB, kterej nás chtěl mít rychle z krku a kterej si s ním zdaleka tak nevyhrál jako s první nahrávkou). I proto jsme se tam už k dalšímu nahrávání nejeli (nevím jestli jsme si pomohli). Nahrávalo se na Mikuláše v roce 1998. Jmenovalo Fantomas za nic nemůže, protože je nevin?ej - už nevím kolik tam bylo písniček(no prostě sem na to radši zapomněl). Pár věcí bylo opravdu dobrých (ale ten zvuk - chrc hrid hxcchrchrhcrh - jo tak nějak to znělo). Např. písnička JAKO JSTE VY- jediná věc, která se ale stala hitem a skladby ZATMĚNÍ a DĚTI MÍRU. Hned z jara dalšího roku 1999 se k nám přidal můj kamarád (kytara) Roman Lukášek, kterému se naše písničky hodně líbily a zkoušel si je hrát i doma. Mezitím jsme se nějak znovu pohádali a vypadalo to na opravdový konec, ale nakonec jsme Aleše přesvědčili, aby to alespoň ještě zkusil (na zkoušku). Ale pak se pokračovalo zase normálně dál. Protože poté co s námi začal Roman hrát (začal i zpívat) nás to začalo mnohem víc bavit (to co vymejšlel Roman do našich songů bylo fakt úžasný) a navíc přinesl i vlastní písničky u kterejch šel mráz po zádech a měly v sobě takovou energii, že nám to vyrazilo dech (mě alespoň určitě). V té době jsme ale začali zkoušet v garáži u Vodojemu ve Žďáře, protože nás ze zkušebny v Losenici vyhodili.(no řeknu vám v zimě při -10 C to byla fakt slušný a ruce nám přimrzaly ke strunám - nebo naopak, akorát z Laciho - bubeníka se kouřilo a musel se pořád svlíkat, jak my mu záviděli). Garáž patřila bráchovi bubeníka (Martina Bárty)z naší spřízněné punkové skupiny Výměna.

Na zbytku se nepracuje, a taky se už ví nedovíte…

Trocha historie zabije pár lidí.